Zrak je naším hlavním smyslem. Pomáhá nám orientovat se v prostoru, číst, řídit auto, pracovat i navazovat vztahy. Co se ale stane, když o něj člověk přijde, nebo mu začne postupně selhávat? Slepota a slabozrakost jsou vážná zraková postižení, která výrazně ovlivní kvalitu života.

Jen pro doplnění: přestože pro samotný stav se užívá slovo „slepota“, citlivý termín pro člověka jí postiženého je „nevidomý“, proto je budeme v článku takto používat.

Co přesně znamená být nevidomý nebo slabozraký?

Lékaři rozlišují různé stupně ztráty zraku, od úplné, kdy člověk nevnímá ani světlo, až po zbytky vidění, které sice nestačí na běžné fungování, ale určité vizuální informace ještě zprostředkovávají. Právě do této skupiny spadá slabozrakost, tedy stav, kdy zraková ostrost nestačí ani s brýlovou korekcí na běžné fungování, ale nějaké vidění zůstává zachováno. Člověk může vidět rozmazaně, mít výrazně zúžené zorné pole, nebo vnímat pouze světlo a stíny.

Z hlediska mezinárodní definice se za nevidomého považuje ten, kdo má zrakovou ostrost na lepším oku nižší než 3/60 (tedy nevidí na vzdálenost 3 metrů objekt, který by zdravý člověk viděl ostře na 60 metrů), nebo má zorné pole zúžené pod 10 stupňů. Slabozrakost bývá diagnostikována tehdy, když je zraková ostrost v rozmezí mezi 3/60 a 6/18, přičemž ani korekce brýlemi nebo čočkami výrazně nepomáhá.

Jak lidé se ztrátou zraku svět vnímají?

Představa, že nevidomý člověk vidí vždy jen černou tmu, je mylná. Realita je mnohem rozmanitější. Mnozí lidé se zbytky zraku vnímají například změny světla, barvy, obrysy nebo pohyb. Jiní mají tzv. tunelové vidění, což znamená, že vidí jen úzký pruh přímo před sebou, zatímco periferní prostor mizí ve tmě. U některých diagnóz dochází ke ztrátě centrálního vidění, tedy že člověk nedokáže zaostřit přímo na to, na co se dívá a vnímá jen okraje. Obraz může být také silně rozmazaný, deformovaný nebo se může náhle ztrácet a znovu objevovat.

Tyto poruchy vidění výrazně ztěžují běžné činnosti. Představte si, že jdete po ulici a najednou ztratíte přehled o tom, jestli je na přechodu volno. Nebo že se snažíte přečíst nápis, ale písmena působí, jako by plavala ve vodě. Pro mnoho slabozrakých lidí je pak běžný denní režim velmi náročný.

Proč lidé ztrácejí zrak?

Příčiny slepoty a slabozrakosti jsou různé. Kromě vrozených vad často souvisejí s věkem a genetickými predispozicemi. Mezi nejčastější patří glaukom neboli zelený zákal, onemocnění, které poškozuje zrakový nerv, většinou v důsledku zvýšeného nitroočního tlaku. Pokud není včas zachyceno, může vést k nevratné ztrátě zraku.

Dalším častým viníkem je šedý zákal, odborně katarakta, který způsobuje zakalení čočky a postupné rozmazávání vidění. Naštěstí je operativně dobře řešitelný. U starších lidí bývá problémem i makulární degenerace, která postihuje sítnici a vede ke ztrátě ostrého centrálního vidění. Vliv může mít také cukrovka, diabetická retinopatie může poškodit cévy v sítnici natolik, že dojde k výraznému zhoršení zraku nebo až ke slepotě.

Nejde ale jen o stáří nebo nemoci. Významnou roli hrají i úrazy oka nebo hlavy, dědičná onemocnění jako retinitis pigmentosa, infekce či zánětlivé stavy oka. V některých rozvojových zemích zůstává slepota způsobená infekcemi, špatnou výživou nebo nedostatkem zdravotní péče stále realitou.

Jak se určuje, že člověk je slabozraký nebo nevidomý?

Základní vyšetření začíná měřením zrakové ostrosti, tedy schopnosti rozeznávat detaily, obvykle pomocí optotypu (tabule s písmeny nebo symboly). Dále se hodnotí zorné pole, případně reakce na světlo. V moderní oftalmologii se používají i zobrazovací metody jako OCT (optická koherentní tomografie), které ukazují detailní stav sítnice a dalších struktur oka. Podle výsledků pak lékař určí stupeň zrakové vady.

Pomůcky, které zlepšují život

Lidé se zrakovým postižením netvoří jednotnou skupinu. Někteří se narodí bez zraku, jiní o něj přijdou postupně. Někteří vnímají světlo a pohyb, jiní jen tmu. Existuje i tzv. noční slepota, kdy člověk vidí dobře za dne, ale prakticky nic v šeru nebo ve tmě. Další formou je barvoslepost, což je neschopnost rozlišit určité barvy, obvykle červenou a zelenou, což je o něco častější u mužů a obvykle se projeví už v dětství.

Každá forma vyžaduje jiný přístup. Někdo potřebuje silné optické pomůcky, jiný se spoléhá výhradně na hmat a sluch. Existují vodicí psi, speciální hole, aplikace s hlasovou navigací i displeje používající Braillovo písmo. Samostatný život lidí s těžkým zrakovým postižením je dnes možný díky technologiím a podpoře odborníků.

Proč je důležitá prevence?

V České republice žije podle odhadů více než 100 000 lidí s těžkým zrakovým postižením. Mnoha případům přitom šlo předejít, například správnou a včasnou léčbou cukrovky, pravidelnými kontrolami nitroočního tlaku nebo zákrokem při šedém zákalu. Právě proto je důležité nepodceňovat žádné změny vidění. Odborné vyšetření očí provádí oftalmolog, na možné problémy se zrakem ale upozorní i optometrista při pravidelném měření zraku. Ten pak v takových případech návštěvu odborného lékaře doporučí.