Autoimunitní onemocnění vznikají, když imunitní systém začne napadat vlastní tkáně těla. Nejčastěji jsou spojována s klouby, kůží nebo vnitřními orgány, ale mohou zasáhnout i oči a zrakové dráhy. Vzhledem k tomu, že oči obsahují jemné cévy, nervy a citlivé struktury, může jejich poškození vést k trvalým zrakovým obtížím, pokud není včas léčeno.

Jak autoimunita ovlivňuje oči

Při autoimunitních reakcích může dojít k zánětům na různých místech oka. Od povrchových vrstev, jako je spojivka, až po hluboké struktury, například sítnici nebo oční nerv. Zánětlivé procesy mohou poškodit cévy, ovlivnit tvorbu slz a změnit tvar rohovky. Někdy jsou oční příznaky prvním projevem dosud nediagnostikovaného onemocnění. O tématu zánětů očí najdete na blogu hned několik dalších článků o zánětu spojivek, duhovky či víčka. 

Autoimunita a čočky nebo brýle

Autoimunitní onemocnění často způsobují suchost očí, která může ovlivnit komfort nošení čoček. V tom případě optik může nabídnout speciální kontaktní čočky vhodné pro suché oči, kapky či gely nebo konzultaci, zda je lepší přejít z čoček zpět k brýlím. Brýle jsou v tomto případě často nejkomfortnější a nejbezpečnější volbou. Optika tak zná řešení, která člověku v praxi reálně uleví.

Nejčastější autoimunitní onemocnění spojená s postižením zraku

Revmatoidní artritida může kromě kloubů vyvolat i zánět bělma (skleritidu) nebo suché oči v důsledku snížené tvorby slz.
Roztroušená skleróza bývá spojena se zánětem zrakového nervu, což vede k rozmazanému vidění a bolestem při pohybu oka.
Sjögrenův syndrom způsobuje výraznou suchost očí, protože imunitní systém poškozuje slzné žlázy.
Lupus erythematodes může vést k zánětům cév sítnice a ohrožovat centrální vidění.
Gravesova choroba je spojena s vystouplýma očima, otoky a někdy i dvojitému vidění v důsledku zánětu a zbytnění očních svalů.
Sarkoidóza se může projevit zánětem duhovky či sítnice.

Příznaky, které by měly vést k vyšetření

Pacient s autoimunitním onemocněním by měl vyhledat oftalmologa při jakékoli náhlé změně vidění, bolestivosti oka, výskytu dvojitého vidění, otocích, zarudnutí nebo extrémní suchosti. Rychlá reakce může významně ovlivnit výsledek léčby.

Správná diagnóza vyžaduje často úzkou spolupráci oftalmologa s imunologem, revmatologem nebo neurologem. Kromě vyšetření oka se provádějí i laboratorní testy a zobrazovací metody, které pomáhají určit rozsah postižení a zvolit vhodnou léčbu.

Lidé s diagnostikovaným autoimunitním onemocněním by měli chodit na oční prohlídky i tehdy, když nepociťují žádné obtíže. Mnohé změny se totiž mohou vyvíjet skrytě a projeví se až v pokročilém stadiu.

Možnosti léčby

Léčba se zaměřuje na zvládnutí základního autoimunitního onemocnění, často formou imunosupresiv či biologické terapie, a zároveň na zmírnění očních obtíží pomocí kapek, mastí nebo v některých případech chirurgického zákroku. Důležitá je pravidelná kontrola, protože oční komplikace se mohou vracet.

Shrnutí k autoimunitním chorobám a zraku

Autoimunitní choroby mohou zasáhnout zrak stejně vážně jako jiné části těla. Včasné rozpoznání příznaků a rychlá léčba jsou klíčem k zachování dobrého vidění. Pravidelné oční kontroly u lidí s autoimunitní diagnózou mohou mnohdy rozhodnout o tom, zda se podaří zrak uchovat bez trvalého poškození.