Většina lidí má poslední zkušenost s očním vyšetřením z dětství. Pak přišla střední škola, práce, rodina a pokud vidí relativně dobře, prostě to neřeší. Jenže někde mezi čtyřicítkou a padesátkou začne zrak přirozeně slábnout, i když jste celý život žádné brýle nepotřebovali. Presbyopie neboli vetchozrakost není vada, ale „běžné opotřebení“, které postihuje prakticky všechny lidi ve vyšším věku, kdy oko postupně ztrácí schopnost zaostřovat na blízko.

Výsledek je, že drobné písmo se hůř čte, nápisy na obalech „se zmenšují“, ruce se při čtení natahují od očí. Přesto spousta lidí první roky dělá, že se nic neděje, jen si přidá světlo, oddálí telefon a řekne si, že je to únava.

Co se s očima po 40 skutečně děje

Presbyopie není nemoc nebo vada v klasickém slova smyslu, je to důsledek stárnutí oční čočky. Ta postupně ztrácí pružnost, hůře mění tvar a oko nezvládne tolik zaostřit na blízko.

Důležité je, že nezáleží na tom, jestli jste jako dítě měli brýle, nebo jste do té doby viděli perfektně. Presbyopie se objeví dříve či později u každého, rozdíl je jen v tom, kdy a jak rychle.

První kontrola zraku po čtyřicítce navíc často odhalí nejen potřebu brýlí na blízko, ale i změny dioptrií do dálky. U části lidí se k vetchozrakosti přidá krátkozrakost nebo dalekozrakost, případně astigmatismus, což ještě zvýší nároky na správnou korekci.

Překvapení u přístroje: „tolik dioptrií jsem nečekal“

Když někdo přijde na měření zraku po dvaceti nebo třiceti letech bez kontroly, často odchází s výsledkem, který nečekal. Data z kampaně BESIP a GrandOptical z roku 2022 ukazují, že podle reálných výsledků měření zraku skončilo zhruba každé čtvrté měření doporučením změnit korekci o 0,75 dioptrie a víc (a věřte, že to už je třeba při řízení nebo sportu znát dost).

Jinými slovy, čtvrtina lidí měla zrak posunutý tak, že už nešlo jen o drobnou úpravu. Zároveň průzkum ukázal, že asi polovina lidí si nechává změřit zrak alespoň jednou za dva roky, ale 14 procent nebylo na měření nikdy.

Jak vypadá první měření zraku po čtyřicítce

První kontrola po letech není nic dramatického. Optometrista nebo oční lékař se nejdřív zeptá na to, jak vidíte na blízko a na dálku, jestli máte bolesti hlavy, pocit únavy očí nebo typické „krátké ruce“ při čtení. Následuje vyšetření na přístroji, který změří základní hodnoty, a pak zkoušení dioptrií v klasické zkouškové obrubě, kde se porovnává, s jakou korekcí vidí člověk nejostřeji. V případě větší prohlídky u oftalmologa se přidává řada dalších vyšetření, která jsou zaměřená na ověření různých nemocí a problémů (více najdete v našem článku o prohlídkách u očního lékaře).

Na závěr dostanete jasný výsledek popsaný v předpisu a doporučení, jaký způsob korekce je pro vás vhodný. Pro kombinované vady, ale i obecně pro lidi, kteří neradi brýle pořád nandávají a sundávají, jsou často dobrým řešením progresivní (multifokální) brýle.  

Jak často chodit na kontrolu či měření

Pokud je vám přes čtyřicet a poslední záznam o kontrole zraku pochází někdy z doby základní školy, je první krok jednoduchý, objednat se na měření zraku. Na základě aktuálního výsledku se dá rozhodnout, jestli už potřebujete brýle na čtení, případně kombinované řešení pro práci, běžný život a řízení, nebo jestli stačí zrak dál jen pravidelně sledovat.